O víkendu jsme měli jedinečnou možnost navštívit největší sraz fandů anime a japonské kultury v naší republice. Animefest se už od svého prvního ročníku stal velice oblíbeným a s každým dalším rokem se jeho popularita zvětšuje. Pro představu, na minulý ročník dorazilo 8500 účastníků, zatímco tento rok, již osmnáctý v pořadí, se fanoušků sešlo o 3000 víc. Tímto článkem bychom mimo jiné chtěli moc poděkovat pořadatelům za vstřícnost a možnost zúčastnit se akce z pozice novinářů.
Brněnské výstaviště pod vycházejícím sluncem
Stejně jako minulý rok, i letos byla návštěvníkům k dispozici aplikace pro mobilní telefony, díky které jsme měli výborný přehled o tom, co se kdy a kde bude dít. Ocenili jsme hlavně možnost projít si dopředu celý program akce, a označit si právě ty přednášky, workshopy a vystoupení, která se nám líbila nejvíc. Ve finále jsme měli ve svém telefonu kompletní rozvrh a mohli jsme si být jisti, že nám nic neuteče.
Před návštěvou samotné akce jsme měli možnost si na webu vyplnit kvíz, který nás zařadil mezi jednu ze čtyř frakcí: Hráče (to jsem byl já), Parťáky, Tvůrce nebo Vyznavače (tam jsem byla já). Podle frakce jste si mohli vybrat konkrétní barvu pásky a po celou dobu festivalu pomáhat své frakci sbírat cenné body, ať už hlasováním nebo výsledky v soutěžích. Jedná se o jedno z mnoha zpestření už tak báječného víkendu.
Jak vše stihnout? Běžet jako Naruto.
První den byl už tradičně takový „rozkoukávací“. Napřed jsme prošli všechny pavilony a zmapovali si, kde se co nachází. To samo o sobě zabralo většinu našeho času, protože jsme se často zastavovali a obdivovali krásné prostředí, a hlavně cosplaye. Ty hrály prim po celý festival a není se čemu divit. Potkat a vyfotit se se svojí oblíbenou postavou, to se nikdy neomrzí. Ještě doteď žasneme nad kreativitou a širokým spektrem všech převleků.
Hlavním programem prvního dne bylo rozhodně slavnostní zahájení Animefestu, po kterém následovala soutěž Festdance. Jejím cílem bylo vytvořit taneční vystoupení na hudbu z anime nebo hit některého z východoasijských interpretů. Koho nezajímal tanec, mohl zbytek dne strávit na různých přednáškách či workshopech, nebo mohl hned utratit veškeré svoje kapesné za zbraně, mangu nebo plyšáka.
Sobotní dopoledne odstartoval japonský soubor Kamui. Ti předvedli jedinečnou a dechberoucí show s katanami, ale i jinými zbraněmi. Hlavou souboru, sensei Tecuró Šimaguči je hercem, choreografem a trenérem Kendžucu. To samotné vám nic říkat nemusí, ale jistě znáte nebo jste viděli akční snímek Kill Bill, ke kterému sensei připravoval bojové scény.
Po takovém vystoupení člověku vyhládne, a tak jsme se vydali do hladové uličky, plné nejrůznějšího, ať už exotického nebo tradičnějšího jídla. Nechybělo spoustu asijských specialit, ale jestli jste spíše konzervativci, tak smažák tu byl taky.
Když jsme uspokojili svoje chuťové buňky, čekal nás další program. Pro mnohé to bylo nejočekávanější představení celého festivalu. A rozhodně nezklamalo. Mika Kobajaši se na scénu přiřítila jako drak a odzbrojila nás svým silným hlasem. Mika je dvorní zpěvačkou pro anime Attack on Titan, a tak se všichni těšili, až naživo uslyší oblíbené písně z jednoho z nejznámějších anime vůbec.
Po koncertě jsme měli jen půlhodinku na to se protáhnout, protože následoval další, už tradiční a očekávaný program. Ano, mluvíme o Cosplay soutěži, ve které mohou účastníci prokázat své tvůrčí, ale i herecké dovednosti. A že se bylo na co dívat. Opět musíme pochválit nápaditost a zručnost všech zúčastněných. Vítěz však mohl být jen jeden, a právě o něm rozhodovala čtyřčlenná porota zahraničních cosplay profesionálů. Tímto gratulujeme pokémonům, Blazikenovi a Zoroarkovi, za zasloužené vítězství.
Poslední den a sayonara
Poslední den festivalu byl pro nás spíše odpočinkový, nikoli však pro naše peněženky. Vzali jsme útokem pavilon E, kde se nacházela většina obchůdků a stánků, kde jste mohli získat vše možné i nemožné. Po pár hodinách nakupování jsme se přesunuli do prvního patra s deskohernou, plnou deskových i karetních her. K dispozici bylo také několik arkádových automatů, kde jsme si vyzkoušeli zahrát několik pecek z minulého století. Naposledy jsme se zastavili za umělci, kteří vystavovali a prodávali svá díla.
Odchod z výstaviště a návrat do reality byl pro nás vcelku těžký, dokázali bychom si představit strávit v této bublině o pár dní navíc. V areálu panovala po celou dobu uvolněná a veselá atmosféra. Tu chvílemi narušoval jen sobotní Majáles, který se odehrával hned vedle nás. Z celé akce jsme si přinesli spoustu skvělých zážitků, poznali jsme mnoho super lidí a budeme na tohle všechno vzpomínat ještě hodně dlouho. Minimálně do dalšího ročníku, na který se velmi těšíme a budeme rádi, když vás tam také uvidíme.
Grainne a Raven
