Série Assassin’s Creed prošla od svého prvopočátku několika změnami, které se ne vždy setkaly s úspěchem a přijetím hráčů i kritiků. Nejprve jsme byli vhozeni do již zajetých kolejí bratrstva Asasínů, rebelujících proti zkorumpovanému řádu Templářů, přes zrození společenství Skrytých za dob starověkého Egypta a Řecka až po úplný odklon od prvotních ideálů série v titulu Assassin’s Creed Valhalla. Podle zvoleného tónu můžete cítit, že mi tento díl k srdci moc nepřirostl. Po šestnácti letech nám ale z Ubisoftu slibují návrat ke kořenům. Dočká se Mirage historického návratu a projde vzkříšením jako fénix z popela, nebo půjde jen o nepatrnou jiskřičku nostalgie, na kterou si za pár let nikdo ani nevzpomene?
Za redakci Techraje bych Ubisoftu chtěla moc poděkovat za zpřístupnění hry, moc si této podpory vážíme.
Návrat ke kořenům
Návrat ke kořenům. To je slogan, který provází AC Mirage už od začátků vývoje. A skutečně o návrat jde, alespoň co se týče časoprostoru. Děj se totiž odehrává na Blízkém Východu v Bagdádu, jen nedaleko oblasti z prvního dílu. Altaira bychom zde však hledali těžko, ten si na své hrdinství bude muset ještě tři století počkat. Zato svár Asasínů a Templářů, i když jsou ve své době známí jako Skrytí a nekompromisně znějící Řád, již několik set let trvá, a do tohoto víru událostí se záhy dostává i protagonista Basim, kterého můžeme znát již z Valhally.
Ten svojí povahou nápadně připomíná troufám si říct nejmilovanějšího asasína série, Ezia Auditore. Oba totiž ke své roli v příběhu přišli skrze tragickou událost a oba jsou podobně charismatičtí díky své odvaze, tvrdohlavosti, všetečnosti a pohrdáním autorit. I když, Ezio bude vždy Ezio, že… Na rozdíl od něj Basim vyrůstal v daleko skromnějších podmínkách, proto se z něj stal pouliční zlodějíček s velkým srdcem a touhou jednou dokázat velké věci.
Nic není pravda, vše je dovoleno
Po tvrdém tréninku pod vedením asasínky Roshan, jejíž chraplák mi btw nepřipadá tak skvělý, jako ostatním, ale budiž, jste konečně přijati do Bratrstva jako jeden z jeho členů a hned dostáváte úkol přímo v Bagdádu. Zde se na chvilku zastavíme a můžeme si prohlédnout, co hra vlastně nabízí po stránce jejího světa. Už zde si můžeme všimnout, že oproti jiným titulům silně zaostává grafika, která by uspěla snad před deseti lety. na první pohled si toho nevšimnete, panoramata jsou krásná, město je barevné a s místní hudbou utváří příjemnou atmosféru. Při bližším pohledu ale začnete vidět rozmazané textury a nedodělky, a stejně tak obličeje a mimika postav vypadá dost zastarale a uměle. Za mě nejde o vyloženě nic hrozného, ale je pravda, že v roce 2023 už je grafický standard her někde jinde.
Hlavně nenápadně
Nemyslete si ale, že se z vás stane hrdina, který bude po stovkách kosit nepřítele a všechen lid vás bude milovat. Hra se totiž kromě prostředí vrátila i v hratelnosti a není vůbec tak jednoduchá, jako nejbližší předchůdci série. Určitě si nevystačíte se soubojem na blízko. Boje jsou krkolomné a na výběr máte pouze z lehkého/těžkého úderu, parírování a odskočení, čímž se zachráníte před útoky, které nemůžete vykrýt. S touto strategií se ubráníte jednomu, dvěma nepřátelům, v opačném případě jsou ale vaším největším kamarádem nohy, tak je vezměte na ramena a zdrhejte se schovat do nejbližší kupy sena, na kterou narazíte. Hlavně neskákejte s otevřenou pusou, pokud nechcete vychrchlávat slámu ještě týden potom.
Opravdu nejlepší ale bude se těmto situacím úplně vyhnout, ledaže by vám nevadilo trávit hodiny čekáním, než vás stráže konečně přestanou nahánět, a ani potom nemáte vyhráno. Ve hře totiž opravdu nejste neviditelní. Doslova každá kočka a slepice si vás všimne a pokud jste v nedávné době dělali jednu neplechu za druhou, raději choďte s hlavou svěšenou. Každý, ale opravdu každý vás totiž rád napráská a když si myslíte, že jste úspěšně eliminovali nepřítele, hnedle se najde sedlák, který začne křičet jako na lesy. Kupa sena again. Abyste se opět zneviditelnili, můžete uplatit hlasatele nebo postrhávat okolní plakáty s vaším obličejem. I to zabere nějaký ten čas.
Zhluboka se proto nadechněte, nasaďte si kápi a v klidu si promyslete každý svůj krok. AC Mirage vám nedá nic zadarmo, nezapomínejte proto ukládat. A zabíjet, ale potichu a z výhodné pozice. První krok spočívá v naplánování strategie. K tomu vám pomůže orlí pohled na krátkou vzdálenost, díky kterému vidíte nepřátele a body zájmu jako truhly a klíče, za kterými se budete nejednou honit a dělat kvůli nim psí kusy, abyste otevřeli ty jediné dveře, které vás dostanou dál. Na dlouhou vzdálenost vám pak poslouží orlí přítel Enkidu. K úspěšnému asasínování pak můžete použít keře a hvízdání, vrhací nože na dálku nebo třeba osvědčený high ground. Později pak dostanete možnost dopředného plánování strategie, která vypadá jako prazvláštní „teleportace“. Tím se zabíjení ulehčí, ale trochu se vytratí realističnost a dobrý pocit ze splnění náročné výzvy.
As-salamu alaykum
Novinkou v AC Mirage jsou tokeny, které při hraní využijete ještě víc než dirhamy. Tokeny lze získat za plnění kontraktů – čti pomáhaní přátelům bratrstva – nebo okrádáním kolemjdoucích, proč byste to ale dělali, když vám Roshan výslovně nakáže, že od nevinných máte držet ruce pryč, že? No, asi pro všechny neplatí stejný metr. Každopádně máme tři druhy tokenů: pro žoldáky, umělce a obchodníky. Každý má své využití a pomůžou vám například k uplacení hudebníků, kteří odlákají stráže z vašeho dosahu. Pak musíte jednat rychle, než se vrátí. Většinou bude následovat ten stejný kolotoč plížení, zabíjení ze stínů, sebrání klíče, odemčení dveří a rychlého útěku. Utíkat možná budete vícekrát, protože s návratem starých mechanik se vrátila i krkolomnost v pohybu. Basim někdy odmítá jít tam, kam chcete, odskočí úplně do pryč nebo se zasekne na místě a než se vzpamatujete, jste odhaleni. Takovýchto zádrhelů by ve hře mohlo být míň, protože zdržují a kazí zážitek z už tak těžkého plížení, při kterém kolikrát nesmíte udělat sebemenší chybičku.
Abych celou recenzi nezakončovala negativně, Assassin’s Creed Mirage rozhodně není špatným pokračovatelem série. Jde opravdu o nostalgický návrat do dob prvních titulů. Zabíjení ze stínů, barevný Bagdád a skromná a útulná atmosféra s sebou ale bohužel přinesly i krkolomné ovládání a po čase i stereotypnost. I tak mám ale chuť opět se po dohrání tohoto titulu znovu pustit do původních dílů s Altairem a Eziem, a ani na Mirage určitě jen tak nezapomenu.
Hodnocení redakce
Název hry: Assassin's Creed Mirage
Vývojář: Ubisoft
Vydavatel: Ubisoft
Žánr: Stealth videohra, Akční adventura, Bojová hra
Multiplayer: NE
Platformy: PS 5, PS 4, Xbox One, Xbox Series X/S, iOS, PC, Amazon Luna
Autor: Grainne
Celkový dojem
Assassin’s Creed Mirage dokázal vcelku důstojně navázat na první díly série, bohužel se ale s původními mechanikami vrátily i původní nedostatky. Trochu to na mě působí, jako by Ubisoft vzal první díl a bez větší námahy z něj vytvořil AC Mirage. Neznamená to, že je titul špatný, hraje se dobře a atmosféra je příjemně skromná a útulná oproti Odyssey nebo Valhalle. Jen by zasloužil více péče.
-
3.5Klady
Příjemné barevné prostředí
Příběh
Hudba
Zápory
Krkolomné ovládání
Zastaralá grafika
Později stereotypní hratelnost
