Tak konečně vyšel Dragon Age: The Veilguard, po dlouhých 10 letech nám konečně vyšlo pokračování Inquisition. Dlouhé čekání se často pojí s velkým hypem a v případě oblíbené série se to ještě násobí. Takže jak dopadlo naše 4. dobrodružství ve světě Thedasu?
Za klíč k recenzi děkujeme studiu Electronic Arts!
A jak to bylo dál?
V čase posouváme děj o 8 let od konce DLC Trespasser, tedy na rok 9:52 Dragon. Celou tu dobu Solas hledal prostředky, provést svůj plán na stržení Závoje (Veil) a Varrick a Harding hledali způsob, jak tomu zabránit. Nakonec Solas uspěl a svůj rituál začal, ale už ho nedokončil tak, jak si představoval, díky Rookovu velmi hrubému přerušení. Rook je hlavní postava, za kterou budete hrát. Během rituálu dokážou ze svého vězení uniknout dva staří, elfští bohové, kteří rozhodně nejsou takoví, jak si je elfové vysnili. Tak v prvé řadě jsou nositeli Nákazy, kterou dokáží ovládat a mutovat, za druhé chtějí samozřejmě ovládnout celý svět. Elgar’nan, hlava elfského panteonu, a Ghilan’nain, matka monster, rozhodně nelení a pod svůj vliv získají Venatori a Antaam, což je vojenská část Qunu, která se od nich odtrhla. No a na vás a vaší veselé bandě je celý svět zachránit. Jak jinak.
Pokud jste si mysleli, že znáte starou historii Thedasu ještě před vznikem Oltáře (Chantry), tak tahle hra vás vyvede z omylu, protože zaznamenaná historie se od té skutečné dost liší. Z marketingu bylo jasně znát, že se hra bude značně soustředit na vaše společníky a na vaší interakci s nimi. Svědčí o tom už jen to jak funguje vylepšování vašich společníků. Ti už mají od začátku všechny schopnosti a vy je jen můžete vylepšovat. Skill points na to získáváte zvyšováním tzv. bond s vašimi společníky, za každou úroveň získáte dva body. Hra vám nabídne i několik rozhodnutí, která můžou ovlivnit schopnosti vašich společníků a samozřejmě, jak to bývá, i jejich přístup k vám.
I když jsou příběh i vaši společníci zajímaví, občas se zdá, že se Bioware až příliš spoléhá na to, že hráči znají i ostatní média, jako knihy a komiksy. I když nejsou kriticky nutné k pochopení příběhu, jejich nepřečtením můžou hráčům uniknout některé souvislosti a navíc budou ochuzeni o background většiny společníků. Navíc se v knihách a komiksech celkem podrobně popisuje těch 8 let mezi Inquisition a Veilguard, které jsou jen stručně popsány na začátku hry. To není úplně ideální přístup.
Změny k lepšímu?
Už od 2. dílu se gameplay a hlavní soubojový systém začal posouvat od strategického stylu spíše k akčnímu, a Veilguard v tomto přesunu dramaticky skočil až nakonec a přinesl mnoho změn. Gameplay se nyní velmi přiblížil stylu Mass Effectu, další kdysi úspěšné sérii od Bioware. Většina příběhových misí je velmi lineárních a mají vlastní mapu, z nichž některé se vám pak otevřou i pro průzkum. Nyní si s sebou můžete vzít jen dva kamarády, které už nemůžete napřímo ovládat, ale pořád můžete vybírat, jaké schopnosti použijí z kruhového menu. Souboje jsou mnohem dynamičtější a v mnohém připomínají styl ME: Andromeda. Všechny třídy mají nyní slot pro zbraně jak na dálku, tak i nablízko. Největší změny se dočkal mág, který nyní může bojovat i nablízko za pomocí dýky a orbu. Ze strategických aspektů také něco zbylo, hru můžete zapauzovat a rozdat příkazy vaším společníkům a samozřejmě můžete pracovat s primery a detonátory. Nicméně to je tak zhruba vše.
Aspoň, že to má pěkný prostředí
V předchozích třech hrách jsme celkem podrobně prozkoumali Ferelden, Free Marches a Orlais. Tentokrát se zaměříme na sever Thedasu a budeme mít možnost se podívat například do Rivain, Nevarra a Minrathous a další. I když postavy mohou působit lehce komiksově, jednotlivé lokace jsou velmi krásně vymodelované a každá má něco specifického. V Arlathanu se prohání divoká magie, Trevisem se proháníme po střechách a Rivain vypadá jako z Ostrova pokladů. To vše doprovází krásná hudba, které si všimnete pouze tam, kde máte a možná vám bude i povědomá, protože jedním ze skladatelů je Hans Zimmer. Oproti předchozí Inquisition jsou lokace o dost menší, což ovšem není na škodu. Po mapách jsou často rozesety různé prostorové puzzle, kterých je bohužel jen několik typů, takže mohou být lehce repetitivní. Jako nepřátelé nám i nyní poslouží Venatori, Qunari, démoni a zplozenci. Qunari se s každou hrou lehce zmenšují, a ani teď to není výjimkou, takže nyní už připomínají spíše vyšší, šedivý lidi s rohama. Démoni a zplozenci taky prošli změnou vzhledu, ale démoni se lišší v každé hře a nyní se setkáváme s novými, konkrétnějšími jako například toxická obsese, a zplozenci pro to mají in-game vysvětlení.
Takže stojí to za to?
Zodpovědět otázku je poměrně těžké. Záleží na tom, co přesně od RPG a Dragon Age očekáváte. Bioware udělali celkem razantní změnu a přešli od klasického RPG k akčnímu, který už občas připomíná spíše akční adventuru, ale ne úplně. Pokud jste fanoušky klasických RPG se strategickými boji a spoustou textu, tuhle hru si příliš nezamilujete, a rovnou jí můžete odebrat nejmíň jednu hvězdičku z hodnocení. Pokud jdete hlavně po příběhu a akční styl vám zas až tak nevadí, tahle hra má potenciál vás zaujmout, především jestli jste zažraní do loru. A pokud jste vždy ignorovali strategický styl boje, jako já, a máte rádi dynamický boj ve stylu Mass Effectu, tak to je hra pro vás. Za mě osobně je hra dobrá a změna k akčnímu stylu mi vyhovuje, ale změna byla možná příliš drastická a určitě nebude vyhovovat všem. Možná by bývali udělali lépe, kdyby tam ponechali více strategického boje. Ale po bitvě je každý generál.
Hodnocení
Celkový dojem
Série Dragon Age měla své vrcholy i pády. U Veilguardu záleží hodně na tom, co přesně očekáváte od RPG. Pro někoho to bude perla, pro někoho propadák a pro jiné průměrná hra. A pak to zkuste hodnotit.
-
3.5Klady
příběh a hudba
jednotlivé lokace
pro část akčnější gameplay
Zápory
pro část odklon od klasického RPG a jeho strategického boje
nutnost znalost mimoherního materiálu pro úplné pochopení příběhu
