Tak i navzdory těžkému životu pracujícího člověka jsem i já dokázal dohrát hlavní příběh God of War: Ragnarok a chtěl bych se s vámi podělit o zážitky a dojmy po dohrání. Samozřejmě z příběhu vám nic nevyzradím, to bych zkazil hlavní tahák téhle hry.
Soumrak bohů se nachyluje...
Ještě den před vydáním jsem byl skeptický, chtěl jsem si hru pořídit až na PS5 (jestli ho vůbec někdy seženu). Nakonec zvítězila zvědavost a samozřejmě všepřítomný hype na hru. Přece jen jsem hrál všechny díly na velkých konzolích a God of War z roku 2018 jsem dotáhl až na platinovou trofej. Nicméně jsem ke hře chtěl přistupovat opatrně. Zažili jsme už spoustu případů, kdy studio vydalo úspěšnou hru, a po dalších několik let jsme hráli pokračování bez jakýchkoliv inovací.
Vlastně suma sumárum hra dopadla vesměs tak, jak jsem očekával. Co se týče hratelnosti, tak tady moc pokrok nevidím. Nacházíme tu ty staré známe hádanky a puzzly. Samozřejmě tu máme pár nových inovací, co se výše zmíněného týče, ale podle mne to je jenom na škodu. Když každých pět minut musíte přemýšlet jak a co zkombinovat s jakými šípy, tak je to dost otravné. Nicméně, všechny tyhle nedostatky přebil skvělý příběh, který mne ke hře přikoval trpasličím kladivem a jen tak nepustil. Skvěle napsaný, s dech beroucím vizuálem a filmovým vyprávěním. Tady rozhodně není namístě váhat, a pokud stále váháte nad koupí, tak na nic nečekejte, skočte na prvního oře a v plné zbroji se vydejte vstříc obchodu. Na zážitky spojené s cestou otce a syna budete ještě dlouho vzpomínat…
