Návrat Slayera v novém kabátě
DOOM: The Dark Ages je nejnovějším přírůstkem slavné FPS série, který nás tentokrát zavádí do temného středověku. Jde o prequel k moderním dílům DOOM (2016) a DOOM Eternal, a vývojáři nám slibovali „epický filmový příběh hodný legendy DOOM Slayera“.
Znovu se ujímáme role ikonického Doom Slayera, tentokrát ale odkrýváme poslední neznámou část jeho cesty – úplný začátek. Ocitáme se ve válce lidí proti peklu zasazené do sci-fi-fantasy středověku. Nový díl tak rozvíjí příběh série – uvidíme začátek tažení proti démonům, které bylo dosud jen naznačeno v předchozích hrách.
Už úvodní mise ukazuje Slayera jako „nástroj“ držený Makyry na řetězu, aby sloužil v bitvě proti Peklu. Premisou je konflikt mezi králem Novikem z Argent D’Nur a pekelným princem Ahzrakem a tvoří kulisu kampaně plné masakrů démonů, lítání na biomechanickém drakovi, kosení obřích démonů v megálním mechovi a překvapivě častých cutscén.
Tvůrci se snažili do DOOMa propašovat trošku více toho vyprávění, aby to nebyly jenom potoky krve a nekonečné hordy nepřátel. Čtěte dál a zjistěte, jestli se jim to povedlo.
Tempo, souboje a středověké novinky
Zásadní změnou oproti minulým dílům je tempo a styl soubojů. Už to není DooMario jako jsme zažili v DOOM Eternal – rozlučte se s dvojskoky a úhybnými dash manévry ve vzduchu. The Dark Ages je spíše o strategii obrany. Doom Slayer je nyní těžkopádnější, ale i tak Vás to bude bavit. Místo hopsání přibylo tlačítko sprintu a když se postava rozeběhne a doskočí mezi nepřátele, tak síla dopadu rozprskne ty slabší po okolí.
Čeká Vás více soubojů zblízka, středobodem nové bojové mechaniky je tzv. Shield Saw – futuristický štít s integrovanou motorovou pilou. Můžete ho po nepříteli hodit a tím ho na chvíli vyřadit nebo mu třeba rozbít brnění. A taky pomocí něho skrz další abilitku dashnout k napřátelům. Štít dokáže krýt veškeré útoky zepředu a navíc umí odrážet specifické zeleně zářící údery nepřátel, čímž se spustí parry mechanika. Právě dobře načasované odrážení útoků je klíčem k boji – mnozí démoni jdou porazit pouze poté, co jejich útok zparírujete, což z nich vytvoří zranitelný cíl.
Celkově nová mechanika elegantně zapadá do brutálního řežby, kterou je ikonická celá série – souboje jsou stále akční a krvavé, jen místo neustálého uskakování teď častěji stojíte pevně na zemi a čelíte hordám jako tank. Pokud chcete mechaniku hry se štítem ignorovat a hrát bez něj, nikam se nedostanete. A to nejenom proto, že je potřeba i k řešení hádanek a překonávání vzdáleností.
Je příliš jednoduchý?
Nutno však dodat, že tento defenzivnější styl je dvousečná zbraň. Díky štítu a pomalejším nepřátelským projektilům (abyste stíhali parry) je The Dark Ages podstatně jednodušší než jeho předchůdci. Odpadla nutnost neustále uhýbat a přepínat zbraně podle typů démonů jako v DOOM Eternal. Tady zvednete štít, odrazíte zpátky útok a zaútočíte. Na výměnu zbraně máte dost času, ale většinou to ani není potřeba, hra netrestá špatný výběr zbraně proti určitým nepřátelům a klíčem je spíše správné použití štítu.
Zmizela i ikonická mechanika doplňování zdrojů – motorová pila už není potřeba, nekonečné zásoby munice získáte zabíjením nepřátel zbraněmi na blízko (řemdich je boží). Glory killy sice zůstaly, ale u menších nepřátel se smrskly jen na rychlé údery ve zpomaleném záběru. Takže pokud jste se těšili, že urvete démonovi ruku a pak ho s ní umlátíte – vyberte si silnějšího protivníka.
Středověký arzenál
Velký výběr zbraní samozřejmě nemůže chybět, ale i ten doznal středověkých úprav. Slayerovi zůstala jeho milovaná dvouhlavňová brokovnice (Super Shotgun) či ikonické dělo BFG (big fucking gun), ale některé futuristické kousky z DOOM Eternal byly nahrazeny lore-wise ekvivalentem. Například místo energetické ballisty teď dostanete kuši vystřelující dřevěné kůly.
Novinkou jsou zbraně Pulverizer a Ravager, které melou lebky démonů a mění je na smrtonosnou spršku střepin. Hodně efektní je i Chainshot, což je kanón vystřelující obří železnou kouli na řetězu – čím déle abilitu nabíjíte, tím dál dostřelí. Tyto nové „hračky“ dodávají soubojům špetku čerstvé brutality.
Mám draka a nebojím se ho použít
Teď se podíváme na to, co je úplně nové: v některých misích usednete do kokpitu obřího mecha zvaného Atlan nebo nasednete na hřbet okřídleného biomechanického draka (s drakama je všechno lepší) a bojujete s nepřáteli s oblacích nebo ničíte jejich lodě. Souboje s kolosálními démonickými titány! Zní to epicky, že? Ale mohlo to být bombastičtější, každý souboj v mechu se omezuje na jednoduché uhýbání a údery s pár skripty pro glory kill.
Vývojáři splnili co slíbili i v designu úrovní – vedle klasických koridorových map tu najdete i polootevřené levely, které vás vypustí do rozlehlé lokace s možností plnit úkoly v libovolném pořadí a řadou tajných oblastí. V těch se skrývá zlato na vylepšování výzbroje, skiny pro zbraně a sběratelské předměty. (Animace, kdy Doom Slayer najde figurku svého draka a „zalétá“ si s ní je kjůt.) Otevřené lokace příjemně osvěžují tempo kampaně, i když občas běháte dlouho po holé pláni, než narazíte na akci.
Celkově má kampaň úctyhodných 22 kapitol a dle obtížnosti zabere kolem 15–20 hodin hraní což z ní činí největší Doom v historii série. Pokud budete sbírat všechny sběratelské předměty, počítejte i s několika hodinami navíc.
Grafika, výkon a DualSense na PC
Po technické stránce běží The Dark Ages na nejnovějším id Tech enginu a výsledek je špičkový. Grafika je ostrá, detailní a hra si udržuje stabilní framerate i ve chvílích, kdy se na hráče valí hordy démonů a obrazovka je plná efektů.
Za zmínku stojí také bohaté možnosti nastavení na PC – nechybí škálování rozlišení (DLSS/FSR), široká škála grafických presetů a hlavně detailní nastavení obtížnosti a přístupnosti. The Dark Ages umožňuje hráči upravit rychlost hry, agresivitu nepřátel, velikost časového okna pro parry, kolik damage bude dostávat od nepřátel i sám rozdávat a další parametry. Tato flexibilita je skvělá pro nováčky i hardcore fanoušky – můžete si hru zlehčit, nebo naopak přitvrdit.
PC verzi jsem hrála s ovladačem DualSense od PlayStation 5, a hra si s ním rozumí výborně. Rozhodně je to mnohem pohodlnější DOOM než na klávesnici. Potěšilo také, že vývojáři nezanedbali podporu specifických funkcí DualSense a adaptivní triggery fungují. Každá zbraň tak má unikátní odpor spouště – například výstřel ze Super Shotgunu vám vykopne prst jemným zpětným rázem a u kulometu cítíte jemné vibrace při dávce. DualSense reproduktor sice na PC nevyužijete, ale haptická odezva je přítomna a umocňuje dojem z každého glory killu či zásahu. Na druhou stranu, pokud DualSense nevlastníte, nemusíte smutnit – plná podpora gamepadu se týká i běžných Xbox ovladačů (jen bez oněch vychytávek) a myš s klávesnicí zůstává pro mnohé hráče stejně volbou číslo 1.
Z hlediska stability jsem nenarazili na žádné pády ani zásadní bugy. DOOM běžel po celou dobu testování plynule a bez glitchů.
Masakr v rytmu metalu
Po fantastickém industriálním soundtracku Micka Gordona v minulých dílech bohužel došlo ke změně – Gordon se po kontroverzích s Eternal nevrátil. The Dark Ages vsadil na nový skladatelský tým a výsledkem je čistě metalový soundtrack, který duní agresivními kytarovými riffy od začátku do konce. Skladby sází na death metalovou jízdu, které chybí výraznější motivy.
Žádný track bohužel neutkví v hlavě jako kdysi kultovní BFG Division; ale svůj účel adrenalinové kulisy plní. Jestli se ukáže nějaký zapamatovatelný motiv si můžeme vyzkoušet za rok, dva v nějakém kvízu. Je to škoda, protože kombinace metal a gotické chorály či středověké nástroje mohla být v tomto prostředí více než zajímavá.
Naopak zvukové efekty a ozvučení zbraní jsou opět na vysoké úrovni. Každá zbraň má dunivý, uspokojivý zvukový efekt (čtete: duněl nám celý dům). Ozvučení prostředí v levelech je též zdařilé: v dálce slyšíte steny démonů, rachot válečných strojů v bitvách na pozadí i déšť dopadající na kamenné zdi hradu.
Dabing postav ve filmečcích je dobře obsazený– král Novik zní patřičně majestátně, záporák Ahzrak zase od první věty kypí arogancí a zlobou. Žádné herecké výkony vás sice neohromí, ale ani neurazí; DOOM nikdy nestál na dlouhých dialozích a tady jich naštěstí není přespříliš. Většina příběhu se stejně odehrává ve vizuálních scénách, monolozích záporáků či skrze sbírání kodexů s doplňujícím lore, což fanoušci znají z minulých her.
Příběh je... DOOM má příběh?
Některé hráče to možná překvapí, ale ano, DOOM má svůj vlastní docela propracovaný příběh. Nebudeme si ale lhát, kvůli příběhu to asi NIKDO nehraje.
Příběh sleduje jeho cestu Doom Slayera od démony vraždícího pejska na vodítku až k zrození legendy, která se vzepře okovům i démonům. Hlavní padouch, pekelný princ Ahzrak, se snaží Slayera zbavit a stát se nejmocnější bytostí pomocí artefaktu, který střeží lidé.
Nečekejte žádné složité zvraty, přesto se najde pár momentů, které fanouškům universa vykouzlí úsměv: například nahlédnutí do Lovecraftovsky laděné Kosmické říše Makyrů, odkud pramení jejich moc (design inspirovaný dílem H.P. Lovecrafta přidává zajímavý bizarní nádech v pozdější fázi hry). Hra tak rozšiřuje lore o nové světy a postavy – mimo Novika a Ahzraka se objeví např. Kreed Makyr jako zástupkyně nebeských sil, několik lidských velitelů odboje a dokonce i spojenečtí vojáci, kteří poprvé v sérii bojují po vašem boku v určitých bitvách. Tyto nové postavy však nejsou příliš rozvinuté a slouží hlavně jako křoví pro Slayerovu krvavou jízdu.
Závěrem
DOOM: The Dark Ages si bere to nejlepší z moderních dílů série a servíruje to ve zbrusu novém stylu. Výsledkem je střílečka, která je jiná, a přesto povědomá – masakry zůstávají jádrem zážitku, ale zpomalení tempa a taktizování se štítem byla dobrá volba, jak sérii zase přidat něco navíc. Noví hráči navíc mnohem snáze naskočí do série.
Celkově by The Dark Ages potřebovalo ještě trošku, aby překonalo ikonický DOOM Eternal, přesto jde o zábavnou FPS akci, a pro fanoušky DOOM je to povinnost: uvidíte svou oblíbenou legendu v nových souvislostech, dozvíte se více o jeho minulosti a hlavně si znovu užijete hromady démonů z kterých můžete nadělat krvavou kaši. Pokud vás odrazovala komplikovanost (nebo komplexnost gameplaye?) minulého dílu, The Dark Ages vás příjemně překvapí.
Hardcore hráči možná trošku zapláčou – chybí tu ekvivalent výzev z Eternal (např. souboje s Marauderem nebo extrémní Slayer brány). To ale neznamená, že by je DOOM nebavil; stále to je brutální jízda, jen trochu jiným směrem. Já už se osobně těším na DLCčka a jdu si dosbírat všechny figurky.
Hodnocení
Název hry: DOOM: The Dark Ages
Vývojář: id Software
Žánr: FPS
Multiplayer: Ne
Platforma: PC, PlayStation 5, Xbox One, Xbox Series
Autor: Dragoniss
Celkový dojem
DOOM: The Dark Ages je strhující a krvavé dobrodružství, které sice zvolnilo krok, ale neztratilo duši. Jako celek působí trochu jako „bezpečná sázka na jistotu“ – žádná revoluce se nekoná, avšak i tak jde o špičkovou akční hru. Pro milovníky singleplayer stříleček je tohle must-play.
-
4Klady
brutálně zábavná hratelnost
kulisy středověku dodávají sérii svěží nádech
špičkové technické zpracování
DualSense a ovladačové funkce fungují i na PC
dlouhá kampaň (~20 hodin) nabitá obsahem
Zápory
zjednodušení herních mechanik
nižší obtížnost a tempo
nevyužitý potenciál mech/dragon pasáží
soundtrack není zapamatovatelný
