Pouhý týden nás dělí od vydání Hellblade 2. Zatímco Microsoft považuje za výborný marketingový tah nahrát jeden obrázek na sociální sítě, já se rozhodl poohlédnout se zpět na první díl a těm z vás, které první díl možná minul, nabídnout menší zamyšlení (bez spoilerů). Pokud vás následující řádky aspoň trochu zaujmou anebo pokud se jen chystáte na díl druhý, opravdu doporučuji si první díl zahrát.
I v natolik otevřeném médiu, jako jsou hry, existují určitá tabu. Některá kvůli potenciální kontroverzi a možné ztrátě investorů. Jiná ze strachu špatného zpracování anebo z čistého respektu vůči tématu. Psychické poruchy definitivně patří mezi tato témata, a to z dobrého důvodu. Medium od Polského studia Bloober Team ukázalo, jak to dopadne, když jsou niterní lidské strasti zpracovány tou špatnou cestou. Před více než sedmi lety však jiné studio ukázalo, jak zapracovat drastickou formu psychické poruchy ve formě psychózy do hry s respektem. Bylo jím menší AA britské studio Ninja Theory, doposud známé hlavně díky Enslaved: Odyssey to the West a DmC Devil May Cry. Vývojáři strávili roky studováním psychózy a úzce spolupracovali jak s odborníky, tak lidmi trpícími psychózou. Stejně tak investovali nemálo úsilí studiu severské a keltské historie i mytologie a vznikla tak jedna z nejunikátnějších her, jakou kdy herní průmysl spatřil.
Hellblade: Senua’s Sacrifice není unikátní svou hratelností nebo dosud neviděným designem, naopak tyto kategorie byly hře spíše vytýkány. Hellblade je unikátní svým samotným konceptem. Na zhruba 7-10 hodin se hráč ujme role keltské válečnice jménem Senua, pocházející z ostrova Orkney (Skotsko, Orkneje). Ze své nádherné domoviny se však vydává na mnohem temnější místo a to Hel, neboli peklo seveřanů, kterému vládne bohyně Hela. Partner hlavní hrdinky Dillion byl totiž zavražděn při nájezdu Vikingů a jeho duše byla obětována Hele, je tedy do konce času uvězněn v pekle Seveřanů, místo aby se vydal k bohům Keltů. Jako by výlet do pekla Vikingů sám o sobě nebyl dostatečně náročným úkolem, Senua trpí psychózou. Slyší tak téměř neustále několik různých hlasů, které k ní promlouvají. Někdy ji povzbuzují, jindy kritizují a občas dokonce pomůžou v soubojích, když se blíží úder zezadu. Senua má rovněž problém vnímat realitu stejně jako obyčejní lidé, to však občas při probíjení se peklem Seveřanů není vždy na škodu. Když se tak spojí dvě fascinující mytologie opírající se o naši vlastní historii a mezi ně se postaví neméně fascinující postava, jakou v žádné jiné hře nenajdete, možná vám dochází, proč je Hellblade unikátní hrou. Tomu všemu extrémně pomáhá fakt, že Ninja Theory pro hlasy, které Senua slyší, použil technologii, které si říká binaurální audio. Jedná se v podstatě o formu nahrávání skrze dva speciální mikrofony nasazené v pozici uší. Ty jsou pak schopné velmi precizně snímat, z jakého směru k nim přichází jakákoliv forma zvuku. Tímto způsobem byly natočeny všechny hlasy, které žijí v hlavě naší hrdinky. Jen těžko dokážu slovy popsat, jak šílený zážitek je, když na vás několik různých hlasů šeptá i křičí ze všech směrů, rotují vám kolem hlavy, mění intonaci a během toho všeho se snažíte odolat hordě padlých Vikingů. Ninja Theory tak zvládli něco, co ještě žádné studio před nimi – pomocí technologie a kreativního přístupu dokázali hráče dostat do kůže člověka trpícího psychózou a zároveň to udělat „zábavnou“ formou.
-
- @techraj.cz
-
- @techraj.cz
-
- @techraj.cz
-
- @techraj.cz
Uvozovky používám, protože Hellblade je zábavný ve slova smyslu pohlcující hry. Zábavu však v pekle Seveřanů nehledejte. Hellblade je velmi, velmi náročnou hrou, obzvlášť pro hráče, kteří si někdy prošli jakýmkoliv soubojem s vlastní psychikou. Hel je syrové, nemilosrdné místo, kam by se před smrtí nikdo vydávat neměl. Senua si během svého dobrodružství prochází hrůznými, trýznivými situacemi a díky neskutečnému výkonu herečky Meliny Jurgens, je těžké se necítit u některých pasáží mizerně. Stejně však jako samotná Senua, i hráč musí zatnout a pokračovat dál. Hra tak „simuluje“ souboj s psychózou nejen audiem, vizuálem a příběhem, ale i samotným způsobem, jakým útočí na hráčovu potřebu vytrvat a dorazit se Senuou ke konci její cesty. Hellblade tak není příběhem jen o přežití, ale i o pokoření strachu a samotné Temnoty (okolo pátého století ještě neznali psychózu a Senua i její blízcí věřili, že je prokleta Temnotou).
Hellblade je těžká hra ne mechanicky, ale vjemově. Je to ale taky hra nádherná a podle mě velmi důležitá. Přestože se dá dohrát během pouhých 8-10 hodin, vezme vás na emoční kolotoč jako žádná jiná a Senuin příběh se vám vryje pod kůži na velmi dlouho.
