Samota je koncept, který se ve hrách objevuje poměrně často, ale jen málokdy autoři skutečně dokáží navodit atmosféru opuštění někde „na konci světa“. Výborný příklad takové hry je Firewatch. I přes příběhové události této hry a přes poměrně časté rozhovory s kolegyní Delilah se většinu času hráč při procházkách Americkou divočinou cítí naprosto sám. Pokud jste někdy byli v lese sami, víte určitě o čem mluvím. Novinka Pacific Drive od studia Ironwood mi v tomto ohledu Firewatch nejednou připomněla. Zatímco Firewatch však byl v podstatě procházkový simulátor stavějící hlavně na skvělém příběhu, Pacific Drive nabízí poměrně netradiční přístup k survival žánru a místo do klidných lesů nás zavede do Zóny. A jak to tak se Zónami ve hrách bývá, není zde nouze o divné, ujeté a místy i trochu strašidelné anomálie, mysteriózní příběh a životu nebezpečné události.
Demo verze, kterou studio v rámci Steam Next Fest vydalo, nabídne možnost projít si první kapitolou hry, která zabere v průměru dvě hodinky. Hra začíná na okraji Zóny, obehnané monumentálně vysokou stěnou bránící komukoliv (a čemukoliv) dostat se dovnitř či ven. Náš němý bezejmenný hrdina projíždí okolo této stěny a záhy je jakousi anomálií přemístěn do samotné Zóny. Ačkoliv vaši postavu samotnou tento transport nijak nepoznamená, o vašem vozidle se to samé říci nedá. Naštěstí se nedaleko příhodně nachází další auto, sice v dosti žalostném, ale pojízdném stavu. Vzhledem k tomu že se kolem začíná objevovat jedna radioaktivní anomálie za druhou, je tak čas si s tímto novým vozidlem zazávodit do bezpečí nedalekého úkrytu, na který vás upozorní jeden ze tří obyvatel zóny skrze rádio v autě.
Model řízení auta je v Pacific Drive zpracovaný velmi dobře. Nečekejte však, že se auto ze začátku bude řídit příjemně – vzhledem k tomu, že jedna z hlavních herních smyček je neustálá péče a vylepšování tohoto vozidla, v prvních hodinách si můžete připadat, že řídíte spíše zmuchlaný kontejner na odpad. Po příjezdu do úkrytu se pak hra rozdělí na dvě hlavní náplně, kterým se v Pacific Drive budete věnovat. První je oprava a vylepšování vozu a samotné základny za pomocí materiálů, které je nutné dopravit ze Zóny. Druhou, podstatně delší částí, pak budou samotné vyjížďky do dříve obývané, nyní vylidněné Zóny. Tu v současnosti obývají převážně anomálie, ale narazil jsem i na podivnou lítající potvoru jménem Abductor. Ta sice není na první pohled agresivní, ale v případě, že se k ní vaše postava či vozidlo dostane příliš blízko, vystřelí do něj hák na laně a začne jej tahat pryč.
Jak Zóna vznikla a co se v ní stalo není ze startu nijak vysvětleno a je zřejmé, že během hraní hry budeme na tyto otázky hledat odpovědi. Co se pak jejího zpracování týče, celý Pacific Drive si drží velmi příjemné a stylové zpracování americké divočiny z období 80. – 90. let. Ačkoliv zblízka nemůžete čekat nijak detailní textury, realistické stínování nebo dokonce ray tracing, celková hra navozuje velmi hutnou, tajemnou atmosféru. Lesy ponořené do mlhy, opuštění benzínové stanice nasvícené neonovými cedulemi, kovové boudy uprostřed lesa, které dříve sloužily k vědeckým účelům, u kterých jsem si nemohl pomoct, okamžitě jsem si vzpomněl na seriál Ztraceni. Zmínku si pak rozhodně zaslouží i soundtrack. Zatímco při prozkoumávání Zóny na nohou nehraje hudba žádná a atmosféru tak podpoří zvuky přírody spolu s dunivými zvuky anomálií někde z dálky, při cestování autem se můžete těšit na hudbu inspirovanou rockovými klasikami nebo pomalejším synthwave, který se k tomuto zasazení náramně hodí.
Pacific Drive vychází již 22. února a co se mě osobně týče, nemůžu se hry dočkat. Kombinace žánru New Weird, stylové zpracování osmdesátých let v Americe, údržba auta, které slouží nejen jako dopravní prostředek, ale i jako parťák, který hráče udržuje naživu, to vše je kombinace, která mi jednoduše sedí.