Recenze Avatar Frontiers of Pandora

Jak v posledních dvou letech Ubisoft odkrýval kousky informací o jejich nadcházející akční FPS adventuře Avatar Frontiers of Pandora, v podstatě jednohlasně se většina internetu shodla. Tohle bude Far Cry na barevnější mapě, ve kterém hrajeme za velkého šmoulu. Přiznám se, že jsem osobně sám něco takového čekal, ale zas tolik mi to nevadilo, jelikož jsem v sérii Far Cry vždy viděl potenciál na zajímavý sci-fi zážitek. Avatar mě však překvapil, jelikož ačkoliv s Far Cry nese ne jednu podobnost, daří se mu být svou vlastní hrou, která si půjčuje mechaniky a náměty i jinde. Ačkoliv se možná nejedná o revoluci formulky, kterou francouzské studio již roky používá pro své hry, určitě to není jen přemalované Far Cry na jiné planetě.

Za poskytnutí klíče pro PC, děkujeme studiu Ubisoft.

Krása nesmírná

První, čeho si bezpochyby každý hráč všimne, je místy až dechberoucí vizuální stránka hry. V prvních chvílích se hráč zhostí kontroly nad svou postavou, kterou je možno lehce upravit, ale na zjištění, jak nádherná hra Avatar je, si bude muset chvíli počkat. Hra totiž začíná v podzemní základně RDA, znepřátelené frakce lidí, která se snaží planetu Pandora zkolonizovat. Hlavního hrdinu/hrdinku, spolu s několika dalšími příslušníky, tou dobou již neexistujícího klanu Sarentu totiž RDA uneslo a snaží se je zkoumat a získat na svou stranu. V podstatě záhy však naše skupinka unesených Na’vi upadá do dlouhého spánku ve stázových komorách a probouzí se do světa ve značně jiné situaci, než v jakém si jej pamatují. Zde také hra opravdu začíná, vaším útěkem ze zařízení, který vyvrcholí v momentu, připomínajícím opouštění valutu v sérii Fallout. A zde také hráč poprvé spatří pravděpodobně nejdetailnější, nejbarevnější džungli, jaká kdy byla pro hru vytvořena.

Ačkoliv jsem se snažil vyfotit co nejhezčí, nejzajímavější místa, na která jsem během prvních hodin narazil, pravda je, že obrázky tuhle hru jednoduše nevyobrazí v tom pravém světle. Na každém kroku si pro nás Ubisoft připravil obrovské množství roztodivných rostlin, květů, stromů a potvor. Vše hraje různými, značně kontrastními barvami a v noci se mnoho z nich rozzáří skoro až neonovým nádechem, vytvářejíc tak opravdu mimozemskou, tajemnou atmosféru. Každá rostlina či strom pak mají vlastní animace, reagující na aktuální dění, jejich animace v dešti či větru jsou velmi uvěřitelné a navozují dojem, jako by se každá z nich pohybovala nezávisle na těch dalších. Zároveň veškerý život na Pandoře má ještě druhý „stav existence“, jelikož ve hře funguje systém Znečištění, způsobeném těžbou RDA. V tomto stavu fauna i flora v okolí těžby skomírá, celá lokalita se oblékne do mrtvolně šedo hnědého kabátu a je na hráči, aby mu vrátil barvy. Toho docílí zničením právě dané základny RDA. Džungle však není to jediné, co na vás na Pandoře čeká, planeta nabízí také obří levitující soustavy kamení, skály a v neposlední řadě obří rozlehlé pláně, hrající všemi barvami.

O samotném příběhu už nemohu mluvit tak pozitivně, jako o vizuální stránce hry. Ne snad, že by příběh Avatara byl špatný. Ale bohužel se nese ve znamení klasických klišé, na která ale fanoušci této značky jsou nejspíš již zvyklí. Příběh hlavní postavy je relativně klasický, vzestup z bezejmenného nikoho na vrchol, kde se stává oslavovaným válečníkem se zlými lidmi. Lidští RDA představují ultimátní neochvějné zlo, které je nutné zničit, naopak jejich dezertéři, kteří se přidávají k Odboji (který bojuje na vaší straně) jsou stydící se, neustále nadšení milovníci přírody, kteří nikdy nezpochybňují své motivy. Naštěstí samotní Na’vi jsou o něco zajímavější, obzvlášť hlavní postavy, které se k naší postavě přidávají v boji proti RDA. Tím však nechci říct, že můžete čekat hluboké, nevyzpytatelné charaktery jako ve hrách od CD Projektu nebo Naughty Dog. Stále platí, že i mezi Na’vi najdete staré známé archetypy, které už dávno znáte z předchozích her. To samé se dá říct i o vedlejších úkolech. Nenašel jsem jediný vedlejší úkol, který by mě něčím překvapil. Jedná se o klasický pohled na často malicherné problémy různých postav, na které narážíte během svého dobrodružství. Ti vás pošlou někoho najít, s někým (nebo něčím) bojovat, něco donést a o pár hodin později si tento úkol už nebudete pamatovat. Aktivity, které nabízí samotný otevřený svět jsou o něco zajímavější, i když jak jsem již zmínil, určitě nečekejte revoluci designu Ubisoftích her. Svět je plný specifických rostlin, které pomáhají vaší postavě být silnější. Některé při kontaktu jednorázově, permanentně zvýší počet životů, jiné nabídnou sklil point a u některých naleznete hejno hmyzu, které vás zavede na místo, kde se nachází vzácné ovoce, které se hodí do vaření. Také je napříč světem několik rostlin, u kterých je možno se naučit takzvaný Ancestral skill, touto cestou se postava naučí schopnosti jako dvojitý skok. V neposlední řadě se také dají najít totemy vašeho vyhynulého klanu a naučit se tak něco málo o jeho historii.

Jak se baví Na'vi?

Aktivita, které se bude hráč věnovat o poznání častěji je sběr surovin, výroba a vaření. To funguje pomocí minihry, kdy každé ovoce i většina rostlin je třeba uchopit a utrhnout tahem myší do specifického směru. Může to znít spíše jako otrava, ale minihra je velmi rychlá a hráč tak má pocit, že skutečně něco dělá, nejen mačká tlačítka, díky kterým se surovina sebere sama. Většina surovin má také určité parametry, které se mění v závislosti na počasí. Například některé typy ovoce dají při vaření větší bonusy, pokud jsou utrženy správným způsobem a za deště. Vaření pak probíhá u pecí, které je možno nalézt jak v základnách RDA, tak táborech Na’vi. Stačí smíchat dva typy surovin a získat tak jídlo, které postavě obnoví energii a přidá krátkodobé bonusy. Podobným způsobem probíhá i výroba zbraní a oblečení, které zvedá postavě různé statistiky. Ty je možno zvedat také skrze poměrně jednoduchý, nepřeplácaný strom dovedností.

Ve hře je také velmi základní forma rychlovýroby, ne nepodobná vyrábění munice v Horizon: Zero Dawn. Během boje tak stačí podržet dvě tlačítka a za předpokladu že máte dost surovin, postava během pár vteřin vyrobí nové šípy či další typy munice.

Svět Avatara je, jak to už u her od Ubisoftu bývá, obrovský. Skládá se z mnoha různých biomů a ty jsou ještě rozděleny do zón jako deštný les nebo třeba bažina. To pomůže hráči v případě, že hledá specifický typ suroviny, jelikož mapa umí tyto zóny jasně zobrazit. Po světě se pak dá přepravovat několika způsoby. Pochopitelně pěšky, ale jak jste možná zaznamenali z promo materiálů a prvních dojmů, hlavní postava si osedlá také Ikrana, létající potvůrka, se kterou Na’vi vytváří velmi pevné pouto a spolu pak létají do boje. Let sám o sobě mechanicky nijak neurazí, Ikran se ovládá příjemně, bohužel letecký soubojový model je občas lehce krkolomný. Je také možno dočasně osedlat místní faunu pro krátké přesuny po zemi a samozřejmě je možno využit i fast travel mezi již oběvenými základnami a tábory.

Malou zmínku si pak definitivně zaslouží i audio stránka hry. Avatar používá systém, který by se mohl nazvat ray-traced audio. Každá jedna rostlina, každá potvora i každý člověk či Na’vi mají svou vlastní audio stopu a hra extrémně přesně sleduje odkud tato stopa vychází s ohledem na pozici vaší postavy. Díky tomu je možné velmi přesně určit odkud daný zvuk vychází a orientovat se tak pouze díky sluchu.

Co se technické stránky hry týče, v prvních dnech jsem s Avatarem narážel na celou řadu problému. Během hraní mi dvakrát spadlo celé PC, pokaždé při otevření menu či mapy se snímky za vteřinu propadly pod 10 a v soubojích hra byla všechno možné, ale určitě ne stabilní. Naštěstí však v pondělí Ubisoft vydal patch, který vyřešil v podstatě všechny mé problémy. Hra nyní běží až překvapivě svižně s ohledem na její grafickou stránku, nepadá, nenarazil jsem zatím na jediný bug (vyjma Ikrana zaseklého ve větvích stromu, ale za to si spíš můžu sám). Ve vydatnějších soubojích se snímky za vteřinu pořád lehce propadají, ale určitě se nejedná o nějak neúnosné hodnoty.

Celkový dojem z Avatar Frontiers of Pandora je určitě více na pozitivní stránce. Ačkoliv se opravdu nejedná o revoluci, po které fanoušci Ubisoftu volají již nějaký ten pátek, hra přináší nesmírně krásný svět, který přímo volá po krátké zastávce na vyfocení „toho“ screenshotu. Aktivity, kterým se během hraní budete věnovat jsou hezky zapracované do světa Avatara, dávají smysl a nenašel jsem žádnou aktivitu, která by byla otravná (což se třeba o Valhalle říct nedá). Souboje, ačkoliv nijak náročné či taktické, jsou velmi akční a dobře se na celou tu destrukci kterou můžete rozpoutat kouká. Naopak za menší kameny úrazu považuji stealth, vedlejší úkoly a postavy. Stealth jednoduše moc nefunguje, vedlejší úkoly jsou už stokrát ohrané přines, podej, zabij, sleduj. A většina postav je pak velmi černobílá, nijak zvlášť nepřekvapí ani neosloví. Najde se ale pár zajímavějších výjimek.

Hodnocení redakce

Název hry: Avatar Frontiers of Pandora

Vývojář: Ubisoft
Vydavatel: Ubisoft
Žánr: Akční adventura v otevřeném světě
Multiplayer: Ano
Platformy: Microsoft Windows, Playstation 5, Xbox Series X/S

Autor: Scarecrow

[ More ]

Celkový dojem

Ačkoliv Avatar Frontiers of Pandora nepřináší mnoho nového, obzvlášť co se příběhu a vedlejších úkolů týče, nabídne nádherný, zábavný svět, příjemně zpracované aktivity a fanouškům filmu J. Camerona konečně dovolí prožít si dobrodružství vlastního Na’vi.

-
3.5

Klady

+ Skvostný audio-vizuál

+ Zábavné aktivity v otevřeném světě

+ Zpracování vývoje postavy

+ Létání na Ikranovi

+ Velmi dobrá optimalizace

Zápory

– Velmi „černobílé“ postavy

– Nezajímavé vedlejší úkoly

– Stealth moc nefunguje

X