Housemarque se po úspěchu Returnalu vrací k tomu, co umí nejlépe: k extrémně přesné bullet hell akci v pohledu třetí osoby a neustálému tlaku na hráčovu pozornost. Saros je akční roguelite zasazený na planetu Carcosa, kde hráč ovládá Arjuna Devraje, Soltari Enforcera ztvárněného Rahulem Kohlim. Hra vyšla exkluzivně pro PlayStation 5 a Sony ji prezentuje jako další evoluci third-person akci, kterou Housemarque vystavěl už v Returnalu. Tenktokrát ale s několika vylepšeními.
Černé slunce nad Carcossou
Příběhově Saros staví na motivu ztracené mimozemské kolonie na planetě Carcosa, kterou – jak postupně objevíme – mění záhadné zatmění slunce. Housemarque nám dává možnost ovládat Arjuna Devraje, postavu s osobní motivací, člověka, který je ochoten jít přes vlastní mrtvolu (jakože doslova), aby našel toho, koho hledá. Oficiální materiály studia mluví o snaze vytvořit emocionální charakterovou studii o ceně, kterou je člověk ochoten zaplatit za novou budoucnost. Motion capture Kohliho je obstojný, ale příběhově Saros po dvou hodinách dost repetitivně staví na opakování mantry, že lidé z černého slunce blázní.
Nejsilnější je zážitek ve chvílích, kdy pocítíte tíseň z atmosféry izolace. Jakmile Saros nechá pracovat prostředí, zvuk, fragmenty informací a samotný design opakování, působí velmi přesvědčivě. Slabší je ve chvílích, kdy se snaží konkurovat filmovým sci-fi dramatům. To ale neznamená, že by hra nefungovala, jenom si ji nebudete pamatovat kvůli jedné konkrétní dialogové scéně, ale kvůli pocitům z prostředí.
Hra je plná lovecraftovsky pokřivené architektury, zneklidňujících soch, organických struktur a bizarních tvarů, které působí, jako by je někdo vytesal podle noční můry. Několikakončetinové zpodobnění fúzí humanoidů, deformované postavy a mimozemské reliéfy si budete chtít prohlížet ze všech stran a bude vás zajímat co pro ně bylo inspirací. Housemarque vytvořil svět, který vás nutí zastavit se, rozhlédnout se a říct si: „Tohle je nádherně odporné.“
Smrt k tomu patří
Pokud roguelite hry neznáte, hned na začátku je dobré si uvědomit, že smrt je jenom začátek. Saros je roguelite shooter s výraznými prvky bullet hellu, tedy jsme v prostředí, kde musíte odhadovat, kam dopadne obrovské množství projektilů, pohybovat se svižně po prostoru, využívat přirozené bariéry k úkrytu, snažit se takticky zabíjet nepřátele a to všechno s přesností na milisekundy.
I když vám to bude první půlhodinku připadat jako procházka růžovou zahradou, hra vás jenom provádí skvěle zpracovaným tutoriálem a ukazuje vám mechaniky, které pak bude používat všechny najednou. Celá obrazovka bude spíše svítit modře od projektilů, než abyste viděli nepřátele a začnete neustále vyhodnocovat vzdálenost, cooldowny, typ útoku i vlastní pozici. Přesto má boj velmi jasnou vnitřní logiku, kterou rychle pochytíte. A když ne, tak umřete. Ale s tím se počítá a ono vám nakonec dojde, co znamenají různé barvy projektilů a že některé nepřátele si chcete nechat pobíhat po aréně, zatímco bojujete s bossem, protože si s jejich pomocí musíte nabíjet schopnosti.
Největší kvalita Sarosu spočívá v tom, že i když někomu, kdo vás při hraní sleduje připadá, že vám musí v množství kuliček na obrazovce vybuchnout mozek přesto vám hra nabídla dost informací a času na správné rozhodování. Špatný bullet hell ve 3D se snadno změní v nepřehledný ohňostroj, Saros s ním ale pracuje tak, aby hráč většinou věděl, proč dostal zásah.
Jakmile pochopíte rytmus štítu, dashů a střelby, souboje se začnou blížit choreografii. Ne takové té hezké choreografii, ale spíš improvizované panice, kterou ale postupně vypilujete a budete na sebe hrdí. Pokud bych to měla s něčím srovnat, tak je to o řád jednodušší než Bloodborne. Tahle přístupnost může být pro hardcore část publika sporná, jenže designově je to obhajitelné rozhodnutí. (Díky Bohu, ne všichni jsme milovníci soulslike.)
Progrese a obtížnost
Oproti Returnalu Saros více odměňuje dlouhodobé hraní, každý run přispívá k širšímu vývoji postavy. Smrt tolik nebolí, protože se méně často zdá jako ztráta času a hráč při dalších runech nemá pocit, že je odkázaný jen na náhodu. Roguelite hry vždy balancují mezi variabilitou a spravedlností. Pokud je náhody příliš, hráč viní systém. Pokud je jí málo, opakované průchody jsou nuda. Saros se drží poměrně blízko středu a v pozdějších úrovních už máte velkou možnost si v aktuálním runu postavu upravit jak potřebujete.
Zároveň před každým runem máte možnost upravit si obtížnost tím, že sice přijmete nějaké znevýhodnění, ale hra vám za to nabídne ignorovat některé opravdu hard core mechaniky. Typicky je to třeba ignorování prokletí na předmětech, které se v části levelu, kde jsme pod „zatměním“ nastřádá tolik, že to slušně ztěžuje hru.
Exkluzivita
Nová politika Sony by mohla naznačovat, že Saros na PC nejspíš nepodívá. Jisté potvrzení můžeme najít i v březnovém rozhovoru pro sever Gamerant se šéfem vývoje Gregory Loudenem, který se otázce na PC port Sarosu vyhnul strohou odpovědí, že tiskovka se týká Sarosu na PS5.
Na PS5 hra těží z rychlého načítání a celkové plynulosti i při obrovském množství akce. Jak Sony promovalo Saros byl vytvořen jako PS5 exkluzivita a využívá možnosti konzole včetně imerzivních funkcí ovladače DualSense – haptika, adaptivní triggery i reproduktor v ovladači skvěle dokreslují zážitku z hraní.
HODNOCENÍ
Název hry: Saros
Vývojář: Housemarque
Vydavatel: Sony Interactive Entertainment
Žánr: Bullet hell roguelite shooter
Multiplayer: Ne
Platformy: PlayStation 5
Autor: Dragoniss
Celkový dojem
Housemarque dobře ví, co hráči na Returnalu milovali, ale zároveň chápe, co je mohlo odradit. Výsledkem je titul, který zachovává intenzitu, přesnost a hypnotický rytmus soubojů, ale přidává čitelnější progresi a je celkově přístupnější. Největším problémem je pak paradoxně to, že je Returnalu až moc podobný.
-
4Klady
skvělá hratelnost a férový bullet hell
naprosto úchvatné prostředí
víceúrovňová modifikace obtížnosti hry
Zápory
příběh vás nevtáhne
základna je ve hře vyloženě navíc
(PS5 exkluzivita)
