Towa and the Guardians of the Sacred Tree je novinka na poli roguelite akčních her od studia Brownies Inc. pod záštitou Bandai Namco (vydáno v září 2025 na PC a konzolích). Na první pohled zaujme svou půvabnou anime stylizací a japonskou mytologií inspirovaným příběhem o kněžce Towě a jejích osmi strážcích, kteří brání vesnici Shinju před zlým bohem Magatsu.
Hru jsme testovali na PC – jak s klávesnicí a myší, tak s ovladačem DualSense. Potěší, že ovládání je svižné a přesné na obou typech zařízení, avšak akční styl hry přece jen více sedí do ruky s gamepadem. Hra podporuje kromě singleplayeru i kooperaci (lokální i online) pro dva hráče, takže jednoho hrdinu může ovládat váš spoluhráč. Jak si ale povíme níže, ne ve všech ohledech dokázala Towa naplnit vysoká očekávání.
Hratelnost a soubojový systém
Základem hratelnosti je vždy dvojice postav – tzv. Tsurugi a Kagura. Tsurugi představuje válečníka bojujícího mečem zblízka, zatímco Kagura je podpůrný strážce využívající magické schopnosti (léčení, útoky na dálku apod.). V singleplayeru ovládáte přímo Tsurugiho a Kagura za vámi automaticky běhá a ovládáte jeho kouzla s cooldownem. V co-op režimu se role rozdělí mezi dva hráče – je však nutno zmínit, že hrát za Kaguru není taková zábava jako za Tsurugiho, protože kouzel je pomálu a často jen čekáte na nabití schopností. Jeden z dvojice má zkrátka výrazně akčnější roli, což dělá ze sdíleného hraní poněkud nevyvážený zážitek.
Samotný soubojový systém je zdánlivě dynamický a přináší zajímavý nápad: váš bojovník Tsurugi může používat dva meče a přepínat mezi nimi. Jeden režim útoku je rychlý a kombící, druhý umožňuje silnější nabíjené seky či protiútoky. Háček je v tom, že oba meče mají omezenou výdrž (durability) – s každým úderem se zbraň tupí a jakmile se „opotřebuje”, musíte přepnout na tu druhou, aby se první zase nabila. Teoreticky to zní jako recept na rozmanité komba a nutnost takticky střídat styly boje. V praxi ale neustálé přepínání mečů velmi rychle začne otravovat a narušuje plynulost soubojů.
Vývojáři sice přidali mechaniku, že přepnutí samo o sobě provede silný útok (tzv. Quick Draw), jenže to spíše podtrhuje otázku, proč do hry vůbec zavádět umělé omezení výdrže zbraní. Místo toho, abyste si souboj naplno užili, často jen hlídáte ukazatele dvou čepelí a mechanicky je střídáte – tento prvek výdrže působí spíše jako nešikovně navržená mechanika než zábavná funkce. A to nepočítám, že musíte pořad dokola poslouchat hlášky postavy, že musíte meče prohodit.
Naštěstí ovládání postavy samotné je jinak responzivní. Tsuguri jsou svižní, úskoky a komba se řetězí intuitivně a akce má slušný spád. Když se do toho obujete, je uspokojivé rozsekat celou místnost démonů a efektně se vyhnout jejich výpadům – v těchto momentech hra skutečně dokáže zabavit.
Bossfighty pak představují vrchol každého „běhu“ dungeonem. I tady bohužel narazíme na několik ALE. Bossové jsou sice silní nepřátelé, avšak chybí jim výraznější osobnost či návaznost na děj – spíše působí jako náhodné příšery než propracovaní záporáci, což soubojům ubírá dramatický náboj. Náročností nejsou souboje nijak extrémní (většinu hry projdete s minimem smrtí, možná až na občasné bossy ke konci) – díky trvalým vylepšením postav a zbraní se hra postupně stává spíše snazší výzvou než roguelike, který by vás drtil.
Roguelite smyčka, oběti a příběh
Struktura hry odpovídá roguelite žánru: procházíte náhodně generované úrovně plné nepřátel, občas najdete obchod, odpočívadlo či horké prameny k načerpání sil, a nakonec střet s bossem. Mezi jednotlivými „běhy” se vracíte do vesnice Shinju, která slouží jako hub. Tam můžete v kovárně ze získaných surovin kovat a vylepšovat meče, trénovat postavy v doju nebo si povídat s NPC obyvateli a strážci.
Kování mečů probíhá formou jednoduchých miniher (broušení, tváření čepele), což je zpočátku zábavné ozvláštnění – po čase ale zjistíte, že výsledek lze urychlit tlačítkem Auto-smith a o moc nepřijdete. Tak jako tak si můžete vyrobit stále lepší zbraně s různými elementy, což pomáhá postupovat dál. Navíc každým pokusem získáváte XP a odemykáte trvalé bonusy, takže i po neúspěchu zesílíte. V tomto ohledu Towa naplňuje roguelite formulku a poražky nejsou tak frustrující, protože postup neztrácíte. (A meč můžete zahnout fakt do šílených úhlů.)
Vývojáři se snažili okořenit formát jednou výraznou novinkou – systémem obětí. Kdykoliv se vám totiž podaří porazit bosse dané oblasti, příběh vyžaduje obětovat jednoho z dvojice strážců (Kaguru), aby mohla skupina postoupit dál v boji proti zlu. Daný strážce zemře a v dalších runech už není k dispozici. Toto drastické dějové rozhodnutí mělo přinést silné emoce a dojem trvalé ztráty, což zní na papíře skvěle. Jenže ve skutečnosti hra ten emoční dopad poněkud nezvládá předat. Příběh sice neopomene vysvětlit, že Towa ovládá čas a po neúspěchu vrátí děj zpět (takže vlastně jedete novou časovou linii), ale samotné postavy smrt druha skoro neřeší – vesničané dál klidně klábosí a družina to přijímá chladně, takže vy jako hráč jste z odchodu oblíbené postavy možná smutnější než herní hrdinové. Navíc po herní stránce vás ta oběť ani tolik nebolí: schopnosti Kagur se odemykají globálně pro všechny, takže o vývoj postavy nepřijdete a v dalším běhu prostě vezmete jiného strážce se stejnou silou. Obětní mechanika tak působí zbytečně – dějově nedojme a herně nic moc neznamená. Je to obrovská škoda promarněného potenciálu.
Celkově má příběh a svět Towy rozhodně zajímavé prvky. Líbila se mi myšlenka různých časových linií, japonský folklór a sacrifice téma – působí to originálně v žánru, který jinak staví spíš na opakování levelů bez kontextu. Hra má i bohatý lore a každé znovuzrození světa posouvá osudy ve vesnici dál. Mezi misemi můžete klidně strávit i desítky minut posloucháním dialogů s osmi Strážci a dalšími NPC – dozvídáte se více o jejich osobnostech, vztazích a tradicích vesnice. Tyto dějové vsuvky dodávají putování trochu duše a humoru, i když tempo hry tím trpí. Pokud patříte mezi hráče, kteří raději hned běží zpět do akce, může vám to nadměrné povídání a pomalejší rozjezd (připravte se na dobrých 20 minut! úvodu) vadit.
Zábava, progres a celkový dojem
Po herní stránce vás Towa dokáže zabavit na solidních pár hodin, hlavně zpočátku. Kombinace akčních bojů, vylepšování zbraní, sbírání talismanů a Grace bonusů během výprav i odhalování příběhových střípků funguje první dny velmi dobře. Časem se ale nevyhneme stereotypu. Hra má osm hlavních bossů (strážců posvátného stromu), což znamená zhruba osm velkých „runů“ než uvidíte závěr. Po cca 8–10 hodinách pravděpodobně uvidíte většinu obsahu – potom už vás nic moc nepřekvapí.
Na druhou stranu je fér zmínit, že prezentace a zpracování hry jsou na vysoké úrovni. Grafický styl je nádherně ručně kreslený, postavy i monstra mají výrazné modely a barvy jen hýří. Prostředí kombinují 2D kresbu s 3D prvky – třeba lesní chrámy a jeskyně mají parallax efekt a působí téměř pohádkově. Na scénách je vidět spousta péče; svět Towy je barevný, malebný a má svůj osobitý šmrnc. Škoda jen, že na variabilitu úrovní se nedostalo – po pár průchodech vám jednotlivé dungeony začnou splývat, protože se často generují ze stejných kulis a místností. Nepřátelé také nejsou příliš rozmanití.
Technicky běželo na PC stabilně na 60 fps na full, nezaznamenali jsme žádné výrazné bugy či pády. Hra byla stabilní i s DualSense ovladačem; ten bohužel nevyužívá žádné pokročilé funkce (žádné haptiky ani adaptivní triggery na PC nečekejte jako na PS5).
Zvuková stránka zaslouží potlesk – soundtrack složil Hitoshi Sakimoto, veterán stojící za hudbou Final Fantasy XII a dalších klasik, a je to znát. Každá oblast má nádherný hudební motiv; od epických chorálů při boss fightu až po klidné melodie ve vesnici, hudba skvěle dokresluje atmosféru.
Závěr
Towa and the Guardians of the Sacred Tree je tedy hra plná dobrých nápadů, které ale nedokázala všechny dotáhnout. Na jednu stranu tu máme originální mytologický svět, sympatické postavy a snahu vložit do roztáčených roguelite smyček silný příběhový moment. Na stranu druhou výsledné zpracování pokulhává v tom hlavním – v zábavnosti a plynulosti hraní.
Tvůrci zbytečně svazují hráče systémem dvou mečů s výdrží, který namísto obohacení boje působí jen jako překážka. Opakování úrovní a zdlouhavý hub mezi misemi rozmělňuje tempo akce tak, že hra málokdy dosáhne stejného adrenalinu jako nejlepší zástupci žánru.
HODNOCENÍ
Název hry: Towa and the Guardians of the Sacred Tree
Vývojář:
Brownies inc.
Žánr: Akční rogue-like anime
Multiplayer: ANO
Platforma: Steam
Autor: Dragoniss
Celkový dojem
Jako celek působí Towa dojmem, že má spoustu jednotlivých prvků výborných, ale jako celek se nespojila dohromady.
-
3Klady
- Poutavý výtvarný styl a ručně kreslená grafika postav i prostředí.
- Skvělý soundtrack od Hitoshi Sakimota, který umocňuje atmosféru boje i klidných pasáží.
- Zábavné akční souboje zpočátku, možnost vylepšování mečů a trvalého progresu postav mezi runy.
Zápory
- Frustrující systém výdrže zbraní: neustálé přepínání mezi dvěma meči narušuje plynulost boje a přidává zbytečnou rutinu.
- Mechanika obětování strážců nemá patřičný dopad – příběhově ani herně (emoce chybí a postih je minimální).
- Repetitivní struktura úrovní a bossů; po několika hodinách hra nepřináší nové podněty a motivace pro „ještě jeden run” upadá.
- V kooperaci nerovnoměrná zábava pro oba hráče (druhý hráč v roli Kagury se může často nudit).
