Když jsme se v sobotu večer rozhodli, že zkusíme v liberecké Cinema city odchytit lístky na nového Spider-Mana: Brand New Day v anglickém znění s titulky, narazili jsme na totálně beznadějně vyprodané sály. Nakonec se nám podařilo ulovit sedadla v první řadě, kdy jsme sice brblali, ale vidět jsme to prostě museli, protože spoilery na sociálních sítích jsou neúprosné a já jsem si nechtěla kazit zážitek.
Milým překvapením byla krátká zpráva od Toma Hollanda ještě před samotným promítáním, kde mluví přímo ke sledujícím v sále a popisuje, že pečlivě monitorovali přání fanoušků po celém internetu a věří, že film co za chvíli uvidí bude to, co chtěli vidět.
Nostalgický návrat k sobotním animákům
Není to bezduchá rubačka, není to nudná sonda do každodenního života, není to hluboká studie společnosti. Je to miléniálská nostalgie – zažijete přesně ty příjemné vibes, jako když jsme jako malí ráno před školou a po škole koukali na FoxKids na animovaný The amazing Spider-Man. Peter Parker se tu potýká s osobními problémy a životními karamboly, i když je trochu úsměvné sledovat, jak si v klidu pobíhá po New Yorku, aniž by po něm šli policejní jednotky, jako to bylo třeba v Raimiho verzi. Příběh ale funguje na výbornou a jakožto citlivka musím přiznat, že jsem u promítání asi dvakrát slzela, jednou brečela a na konci jsem odcházela ubrečená. (Trapný, já vím.)
Slaďouš, Zendaya a Punisher, který překvapil
Holland snad pořád vypadá v obličeji stejně, jako v Homecomingu, ani o rok starší. Jeho klukovské grimasy a roztomilé rozčarování a zmatení si tudíž užijete pořád stejně jako ve všech jeho Spidey filmech. Zendaya je za mě jednoduše moderní „Disney princezna“ a v roli jí to nehorázně sekne. Naprosto žeru tuhle novou verzi MJ – žádná naivní holka, co chce být stůj co stůj herečkou, ale badass vědec s ambicemi. (Ano, byla nerdí královna už v předchozích filmech, ale tohle se musí oslavovat pořád!) A ta chemie mezi ní a Tomem Hollandem? Neskutečná! Jako kvičící fanynka se jen modlím, aby jim to vydrželo i v reálném životě a nebyla to jen show pro novináře. Pokud totiž Tom tyhle zamilované oči jenom hraje, tak klobouk dolů před jeho hereckým výkonem.
Velmi příjemným překvapením pro mě byl i Punisher. Ačkoliv nemám nakoukaný jeho samostatný seriál, postavu samozřejmě znám a hrozně mě bavilo, jak se s ním ve filmu popasovali.
Malá kaňka na závěr
Co se naopak úplně nepovedlo, byla potitulková scéna. I když je z logiky věci zřejmé, že bude mít zásadní dopad na navazující marvelovky, její provedení působilo dost low-budgetově, nudně a chyběl mu jakýkoliv „wow efekt – usím hned googlit co to může znamenat“, na který jsme u MCU zvyklí.
I přes slabší potitulkovou tečku a ztuhlý krk z první řady (za ten si můžu sama) jsem z kina odcházela nadšená. Pro fanoušky Petera Parkera povinnost! V Avengers Doomsday se podle posledních zpráv neobjeví, takže si budeme muset počkat na další film. 🙂
