Jakým nemilým překvapením pro mě bylo, když poté, co jsem v březnu sepisoval hardwarové požadavky na Diablo IV, dorazil do redakce recenzní klíč pro Xbox. Jako celoživotní „písíčkář“ a plejstejšnový odkojenec jsem pohrdavě ohrnul nos a do svého košíku na Alze vložil bednu s RTX 4090. Moje stárnoucí, ale o to moudřejší hlava situaci rychle přehodnotila a o pár hodin později jsem plzeňskými ulicemi pádil k domovu. Na účtu nic a v kufru Xbox Series X.
Problém, kterým všichni trpíme
Výběr postavy mi u podobných her obvykle zabere více času, než samotná kampaň a nejinak tomu bylo v případě Diabla IV. Jelikož jsem si čekání na čtvrtý díl krátil dílem třetím, kde nemám DLC s nekromantem, sáhnul jsem po chvíli přemýšlení po něm. A nebyla to úplně chyba.
Jak už to u Diabla bývá, neobtěžuje zdlouhavým výběrem pleti a barvy vlasů… pardon, tady už vlastně jo! Možnosti přizpůsobení postavy jsou dostatečné, ne však přehnaně detailní. Pokud byste ale chtěli nebinární druido nebo nekromanto, narazíte. Pětici dostupných class pak uzavírají barbar, rogue a kouzelník.
Příští zastávka: Sanctuary!
Jelikož už mám v sérii Diablo něco nahráno, ze dvou v počátku dostupných obtížností jsem zvolil tu vyšší. Svůj hon za Lilith, spolustvořitelkou Sanctuary a hlavně antagonistou čtvrtého dílu, jsem tedy započal s odhodláním.
Přestože název hry evokuje spíše oheň, z prvních kroků doslova mrazí. Atmosféra, poskládaná z dechberoucího zvukového doprovodu, mistrovské práce se světlem a detailní, chcete-li next gen grafiky, vás ve vteřině vtáhne a pár desítek hodin nepustí. Jelikož ovládání a informace na obrazovce se od předchozích dílů v zásadě neliší, nemusíte se od první chvíle rozptylovat zkoumáním, co která část HUD znamená nebo co zmáčknout. I přes patrná vylepšení je vše známé, sebepopisné, intuitivní a přesně tam, kde má být.
Oproti třetímu dílu pekelných hrátek je Diablo IV vybaveno minimapou, na kterou jsme u Blizzardu zvyklí třeba z World of Warcraft. Mám-li být upřímný, velkou část hry mi tahle změna vůbec nedocházela – tak moc mi mapka v pravém horním rohu přijde přirozená. Naopak trochu mojí pozornosti si vyžádal nový formát stromu skillů. Jednotlivé dovednosti můžete krmit skill pointy až do úrovně 5, některé lze pak poladit i jedním z několika dostupných vylepšení. Jak už to bývá, i zde platí rovnice: 1 level nahoru = 1 skill point. Osobně jsem uvítal možnost refundování použitých dovednostních bodů, jelikož v neznámém prostředí se snadno udělá chyba nebo změní názor. Takové zaváhání uzme několik grošů z vaší herní kapsy, úvěr od pekelné banky kvůli tomu ale čerpat nemusíte.
Přestože na vás v záložce Abilities vybafne celá plejáda skillů, nemusíte mít strach, že by se vám na ovladači nebo klávesnici smotaly prsty do preclíku. Skill bar dovolí namapovat v jednu chvíli pouze šest dovedností, čímž „wowkaři“ mohou být chvílemi lehce znuděni.
Jako nekromant jsem měl možnost si z nepřátelských mrtvol vymodelovat kostěné kamarády, s postupem hry i jednoho golema. Ne všechny skilly se odemykají rostoucím počtem dosažených úrovní, například pro zmíněného golema je potřeba splnit quest, což hru příjemným způsobem zpestří a hráče místy donutí uhnout z hlavní příběhové linie a podívat se taky po okolí.
První boss, první nadávky
V úvodu článku jsem se chlubil výběrem vyšší obtížnosti, což se těsně před třicátým levelem ukázalo jako špatné rozhodnutí. Vlastně jsem začal přehodnocovat i výběr hrdiny. Nevychovaný 3hlavý podvraťák, osedlaný princeznou s červeným diamantem na čele, srazil moje hráčské ego hluboko pod dno pekla. Vedle mých chabnoucích hráčských dovedností, se ukázaly i slabiny nekromanta. Přátelé ze záhrobí, kteří tvoří valnou část vašeho poškození, se Astarothovi dlouho neubránili, na oheň chrlícího lumpíčka jsem byl v tu ránu sám. Pravda, musel jsem přehodnotit své vybavení a odolnost proti ohni, i tak jsem ale nechtěl trávit večer v nervech a pomohl jsem si snížením obtížnosti.
Astaroth se během boje přesouvá do různých částí města, musíte ho tedy trochu „nahánět“, což z předchozích dílů neznáme. Ne snad, že by se jednalo o naprostý gamechanger, svědčí to ale o tom, že se vývojáři opravdu snažili.
Level scaling funguje skvěle a v zásadě se vám nemůže stát, že by nepřátelé byli oproti vám příliš silní nebo příliš slabí. Plánujete-li, že do některého z boss fightů půjdete ve výhodě, čeká vás zklamání. Po dohrání hlavní příběhové linie a odemčení druhé části tohoto krvavého zážitku můžete narazit na místa, která zatím nejsou pro vás. Levelové manko ale snadno a rychle smáznete vedlejšími questy a volitelnými dungeony.
V Diablu jsou i mouchy, ale jako jediné nejdou zabít
Diablo IV je tak čerstvé, že když sáhnete na potištěný přebal krabice, ještě se umažete od barvy. S tím jdou ruku v ruce i bugy, byť by si každá hra mohla přát, aby jich měla tolik. Alespoň tedy z těch, na které jsem osobně narazil.
Vyvolaní kostlivci v cutscénách, které, jak už je Blizzardu vlastní, překypují kvalitou, ať už zpracováním nebo způsobem vyprávění, mizí. Samotné zmizení není problém, do cutscén však občas problikávají. Žádné drama, ale jistě to nebyl vývojářský záměr. Pokud ano, pak tytyty!
Zároveň se mi v jednom místě schovali elitní minioni do budovy, která ale nebyla přístupná, takže jsem za nimi nemohl dovnitř a jim se za mnou ven očividně taky moc nechtělo. Až když jsem budovu výrazně minul, objevili se přede mnou.
Není chybou, ale pouze nezvykem, že Diablo IV je MMO záležitost, takže na pauzování hry můžete zapomenout a po vypnutí hry v návalu vzteku můžete jen doufat, že nebudete muset opakovat posledních 30 minut hraní.
Budu se opět trapně ohlížet za dílem z roku 2012, kde mě velmi bavilo vraždit využitím okolního prostředí. Tu zlomit hnáty kládama, tu rozčísnout hlavu lustrem. Nejnovější počin tyto prvky postrádá, ale…
Už mě nezdržujte, chci hrát
V rychlosti jsem z nekromanta přesedlal na rogue a v prvních deseti minutách mi bylo jasné, že s Diablem IV mě čeká ještě spoustu zábavy. Aby taky ne, obsah bude takřka nevyčerpatelný.
Více než deset let jsme čekali. Dočkali jsme se. Stojí to za to? To si, kurva, pište! Přestože obsahuje mnoho z předchůdce, posouvá Diablo IV celou sérii zase o úroveň výš, a to nejen číslovkou v názvu. Nové skilly, nové classy, tradiční příběh, vraždění a looting – zkrátka vše, co dobře funguje a dlouho fungovat bude. Vše navíc vymazlené do posledního detailu. Blizzard opět přesvědčil, že stále umí a že si zaslouží, abychom si hru, která atakuje hranici dvou tisíc korun, založili do svých knihoven.
A pamatujte, že…
Hodnocení
Název hry: Diablo IV
Vývojář: Blizzard Entertainment Inc.
Vydavatel: Activision Blizzard
Žánr: Akční RPG
Multiplayer: Ano
Platformy: Microsoft Windows, Xbox Series X|S , PlayStation 5
Celkový dojem
Diablo IV má všechno, na co jsme se těšili. Mistrovské zpracování a vyprávění, jak to Blizzard umí, vás od první vteřiny pohltí a dlouhé hodiny, možná i měsíce, nepustí. Nové prvky, dynamický svět a „živí“ hráči ve vašem okolí, díky tomu všemu hra nepůsobí prázdně a budete se do ní chtít vracet, a to nejen na zhruba 30hodinovou kampaň. Kandidát na hru roku dorazil, konkurenci nezávidím.
-
4.9Klady
Grafika
Atmosféra
Soundtrack
Vyprávění
Ovládání
Zápory
Drobné bugy
