Zavítejme spolu do kouzelného světa, který nese název Azuma. Svět plný překrásné přírody a všech možných zázraků. Žilo by se tu překrásně v klidu a míru, kdyby nebylo jedné hrozby. Tento svět ohrožují obrovská a mocná monstra, kterým lidé přezdívají Kemono. Monstra jsou natolik mocná, že pouze svojí přítomností mění celý ráz krajiny a ta se stává neobyvatelnou. Mnoho odvážných se je pokusilo ulovit, ale žádnému lovci monster se to nepodařilo. Naděje umírá poslední a na lov se vydává bezejmenný hrdina, vládnoucí schopnostmi Karakuri. Pokud se ani jemu nepodaří hrozbu zastavit, svět je nenávratně ztracen.
Než se pustíme do samotného hodnocení, tak chci na dálku poděkovat společnosti Electronic Arts za poskytnutí titulu k recenzi na PC a těším se na další spolupráci.
Wild Hearts se objevil jako přízrak, ale nezmízí stejně tak rychle, jako se objevil?
V posledních pár měsících se herní komunita těšila na mnoho titulů. Sám za sebe mohu ale říct, že Wild Hearts k nim nepatřil. Když se mi hra dostala do ruky, absolutně jsem nevěděl, co od ní čekat, protože sám na tento typ hraní moc nejsem. Kdo se ale bojí, tak nesmí do Azumy.
Mnoho lidí v tom bude vidět pouze odpověď na konkureční sérii Monster Hunter. A víte co? Mají pravdu. Takže proč si vlastně pořizovat tu stejnou hru, jen v jiném kabátě? Tajemství je v drobnostech. A tady ty drobnosti jsou kouzelná moc Karakuri. Jako postava můžete z nasbíraných předmětů vytvářet různé předměty. Chcete přespat, ale tábor je daleko? Není problém, vyčaruju si stan. Potřebuju nové vybavení? Bez problému, udělám si pracovní stůl. Ta pravá zábava začíná až v boji. Co když se na vás vrhne monstrum a vy před něj vyčarujete stěnu? Myslím, že ho pak z nárazu bude bolet hlava víc, než po prohýřené noci. A když si ještě vedle vyčarujete bedny, ze kterých skočíte a dáte monstru pořádnou tečku mezi rohy, tak mu to rozhodně zdraví nevylepší.
Příbeh zde jde skutečně do pozadí a hlavní náplní je pouze lov. Najdeme zde i příšery, které si lze ochočit a spřátelit se s nimi. Ty vám pak mohou v dalším lovu i malinko pomoci. Bohužel se mi podařilo i některé zabít omylem. Pardon.
S čím vším se můžeme ohánět a jakým způsobem
Během svého putování si lze pořídit několik zbraní a brnění. Není to nic světoborného, pro zabíjení monster to však rozhodně stačí. Začneme s obyčejnou katanou a v ošuntělých hadrech. Pro začátek to je akorát, ale jakmile narazíte na malinko silnější monstrum, tak si vás dá k snídani. Je třeba zbraně a vybavení vylepšovat. Ale pozor, na každou bestii je nutné vyrazit s trochu jiným vybavením. Když půjdete na lov ohnivého monstra, tak by to chtělo odolnost proti ohni, jinak se rovnou potřete BBQ omáčkou a ugrilujte se v táboře. Bude to možná rychlejší.
Ve hře se dá využívat kromě katany i luk a šípy, velké kladivo nebo ruční dělo. A s brněním se můžete propracovat až k parádní plátové zbroji, která z vás udělá chodící tank.
Koho zde ale potkáme kromě příšer?
V zemi Azuma ještě pár lidí přetrvalo a ti nám pomohou na naší cestě. Není to zrovna císařská armáda, ale obyvatelé městečka Minato udělají maximum, aby vaše mise byla úspěšná. Máme tu kovárnu se sympatickou kovářkou a věčně nalámaným kovářem. Příjemné lázně, kde o vás bude náramně postaráno s ještě sympatičtější majitelkou, a mnoho dalších obchodníků a vědců. Od nich si lze pořídit vybavení a znalosti o monstrech, aby lov byl co nejúčinnější.
Ve městě lze strávit hodně času jeho prohledáváním a plněním vedlejších questů. Jde ale spíš o výplň času, když si chcete zrovna trochu orazit od soubojů.
Souboj není nic snadného
V soubojích jde jen o jedno. Porazit monstrum a poté ho i s úctou dorazit. Za každého zabitého bosse získáte vzácné suroviny, které jsou důležité pro další progress ve hře. Není to ale vůbec snadné. Monstra se chovají nepředvídatelně a každé z nich má jiný styl. Člověk se musí pořád učit. Souboj je ve hře největší náplní, ale také největší slabinou. Během sekání, mlácení a střílení zdevastujete půlku soubojové arény. Vykácené stromy, popraskaná zem, roztříštěné skály, ale musíte se obrnit velkou trpělivostí.
Jakmile se vám podaří zvíře zranit do určité úrovně, tak vám zdrhne a nezbývá než ho zase honit přes poměrně velkou část mapy. Je to zdlouhavé a než ho znovu najdete, tak trochu vychladnete a ten takzvaný RAGE vás opustí. Několikrát jsem si pro sebe řekl „zdrhej srabe, najdu si tě potom“.
A pak je tu ta další a horší část. Souboj je dost krkolomný a ze začátku bude hodně velký problém používat moc Karakuri společně s uhýbáním a vytvářením bojového comba. To by zase až takový problém nebyl. Největším mínusem v soubojích, a myslím i v celé hře, je kolizní systém. Během soubojů se sice můžete schovat za strom, ale monstrum si tam na vás stejně dosáhne i skrze něj, nebo si v klidu projde skálou. Trochu ošemetné co? Další velkou nevýhodou je, že v boji můžete skončit přímo uprostřed monstra a pak vidíte houby, jestli nejste na zemi nebo nejste o něco zaseknutí a nemůžete se hýbat. Práce s kamerou je tu tedy ohromným nedostatkem na kráse celých soubojů.
Grafika je velkým lákadlem. Možná ale až moc
Grafické zpracování je ve hře na opravdu vysoce kvalitní úrovni. Na hru se ale díky tomu trochu snáší kritika od hráčů na PC. Na hardware je to velice náročné a pro vychutnání je potřeba si pořídit opravdu našlapané dělo. I mně se kolikrát stalo, že mi hra malinko zahaprovala s plynulostí, a to nemám problém hrát většinu současných her na nejvyšší detaily. Naopak hráči na konzolích poslední generace jsou úplně v klidu.
Vykreslování světa a předmětů se mi moc líbí. Působí dobově a tvůrci si vyhráli s každým detailem prostředí, vybavením, a hlavně monstry. Za mě největším problémem jsou hlavně pastelové barvy některých předmětů, které trochu dráždí oči. Vím, že Japonci to mají rádi, ale neonově svíticí barvy bych viděl spíše ve hrách zasazených do velkoměsta typu Ghostwire Tokyo nebo Cyberpunk 2077. Co mi ještě dost drásalo nervy, tak je track systém, kdy se před vámi objeví svíticí paprsky ukazující směr, kudy monstrum zdrhlo. Jakmile funkci využijete, tak to je pomalu na sluneční brýle a není na monitoru už nic moc k vidění.
Má to tedy cenu vůbec pořizovat?
Celkové hodnocení musím dát kladné, i přes některé nedostatky. Hra dokáže zabavit a pro vyznavače tohoto stylu hraní, u kterého se vyřádí a zabijí trochu toho času, bude určitě skvělou volbou. Vývojáři udávají až 30 hodin hraní. Je třeba na to koukat trochu s odstupem a těšit se na vylepšení, které Wild Hearts v budoucnu ještě dostane.
Hodnocení redakce
Název hry: Wild Hearts
Vývojář: Omega Force
Vydavatel: Electronic Arts
Žánr: Action RPG
Multiplayer: Ano
Platformy: Microsoft Windows, Xbox Series X|S , PlayStation 5
Autor: Tomáš Zita
Celkový dojem
Titul Wild Hearts si určitě najde cestu k hráčům, vyznávajícím podobný styl videoher, a to zcela právem. Karakuri dělá ze hry něco extra, a proto si myslím, že stojí určitě za vyzkoušení. Je třeba se trochu obrnit trpělivostí, protože vám to dá trošku práce dostat systém stavění do ruky. Po přenesení se přes pár nedostatků je to určitě výborný titul, který si po čase rád zahraji znovu.
-
4Klady
Grafické zpracování prostředí a Kemono
Crafting systém
Zapojení Karakuri do soubojů
Zápory
Chaotická kamera
Zdlouhavé nahánění monster
Kolizní soubojový systém
